Děti se ptají...

Rodiče jsou často v rozpacích, nevědí, jak odpovídat na určité otázky o choulostivých věcech, jako je nemoc v rodině, rozvod, úmrtí apod. Často slýcháme jak se maminka či otec vyhne odpovědi tím že dítko odbude:  "Na to jsi ještě malý" nebo "Běž si hrát a nezlob".

Neodbytné dotazy rodiče často rozčilují. A někdy je obtížné rozhodnout , je-li na příslušnou informaci brzo nebo ne. Např. stěžovat si dítěti na otcovu nevěru není namístě, , na druhé straně je dobré vysvětlit mu stylem který se řídí jeho věkem , proč ono samo nebo někdo z rodiny musí zůstat v nemocnici, nebo proč tatínek nebydlí s rodinou, proč musí matka denně odcházet do práce apod.

Děti potřebují vědět co se kolem nich děje, aby si nepředstavovali něco horšího a netrpěly přebujelými fantaziemi, v nichž obvykle samy sebe viní. Jde spíš o způsob, jakým se jim životní zkušenosti vysvětlí. Někteří rodiče, aby se vyhnuli odporu dětí jít k lékaři, je z domova vylákají pod nějakou záminkou a neřeknou jim proč a kam jdou. Dítě se pak brání víc, než kdyby bylo na všechno rozumně připraveno a navíc ztratí k rodičům důvěru. Z akce se stane trauma a může se vtisknout do podvědomí jako celoživotní pocit strachu, hněvu a nedůvěry. Při hypnoanalýze se často můžeme setkat s podobnými příčinami hněvu na rodiče: "Podvedli mě! Nedá se jim věřit"!.

V případě něčí nemoci nebo smrti potřebuje dítě vědět, proč jsou všichni kolem něj najednou smutní a pláčou. Není třeba sdělovat malému dítěti všechny podrobnosti , ovšem jeho otázky mají být na příslušné rozumové úrovni zodpovězeny. Především je dítě třeba ubezpečit, že co se stalo není jeho vina. Z praxe je znám případ klienta, jenž trpěl depresemi , neměl se rád, měl nedostatečné sebevědomí a trpěl řadou emočních problémů. V hypnóze vyšlo najevo, že jeho otec zemřel na srdeční mrtvici. Jedenáctiletému chlapci matka řekla, že otcovu smrt zavinil on svou neposlušností.On tomu uvěřil, protože na něj neurotická matka často křičela: "Otce z Tebe raní mrtvice, Buď zticha, Nezlob, Já z tebe budu mít smrt" a nyní se to opravdu stalo, myslel si že nese vinu a celý život nesl tuto vinu a trestal se.

Pokud dojde k rozchodu rodičů, je zde další zásadní věc, kterou je nutno s dítětem probrat, aby zbytečně nečekalo kdy se ten druhý vrátí. Nejistota a marná touha jsou horší než krutá pravda. Opět hodně záleží na způsobu, jakým se dětem vysvětlí že rodina bude nadále ochuzena o jednoho člena. Rozvedení rodiče o sobě mají mluvit s úctou a ujistit dítě, že ačkoli budou žít odděleně, mají ho oba stále rádi. Svou vzájemnou zlobou by mohli ničit malého človíčka.

Rodiče by měli také dětem vysvětlit, proč jsou někdy ve špatné náladě, proč jsou nervózní a popudliví. Opět podle věku a vyspělosti mohou objasnit příčiny svého rozladění nepříjemnostmi v zaměstnání, únavou, špatnou finanční situací apod. Děti se často snaží situaci či špatnou náladu vylepšit. Cítí se tím zapojeny do chodu rodiny a to jim dává dobrý pocit sounáležitosti.

Celá rodina pracuje jako tým, což je jistě lepší než si na dětech vylévat zlost, křičet na ně pro každou maličkost a nadávat jim protože požadují něco co jim rodiče dřív ochotně poskytovali:  "Myslíš, že krademe. Přestaň otravovat nic ti nekoupím". Dítě nechápe, co se děje, nerozumí že rodiče nemají peníze, které dřív měli a teď mají finanční problémy. Nechápe co se děje a myslí si , že ho matka už nemá ráda.