Druhý reflex se týká hlavičky: Položíme-li dítěti ruku na horní část hlavičky, nejprve tlačí hlavičkou proti ruce, a potom ji stáhne zpět. V matčině těle tlačí děloha při každé vlně porodních bolestí proti hlavičce a dítě reaguje protitlakem. Tím se otevírá ústí děložního hrdla. Kromě toho se dítě při prvních kontrakcích ?sbalí? jako vajíčko. Ruce i nohy přitiskne co nejblíže k tělu a tak klouže kupředu. Porodní cesta není příliš dlouhá ? pouhých 20 cm. Cestou ven se stále zmenšuje množství kyslíku, kterou má dítě k dispozici. To mu však neškodí. Krevní zásobování nejdůležitějších orgánů je zajišťováno znásobenou produkcí hormonů adrenalinu a noradrenalinu. Dítě tak má stálou zásobu krve bohaté na kyslík, která ho chrání proti jeho nedostatku. V každé přestávce mezi bolestmi ho dostatečné množství načerpá a nemá tak dýchací potíže.

Jak se děti při porodu cítí, o tom nevíme takřka nic. Je to přirozený proces, kterému se nemůžou vyhnout. Jsou každopádně přirozenými pochody v těle tak dobře chráněny, že se jim vlastně nemůže vůbec nic stát. Lze se jen domnívat, že příchod na tento svět je pro většinu dětí bolestným zážitkem. Od nynějška jsou odkázány samy na sebe, což je pro ně změna, která je nezřídka kvitována hlasitým pláčem. První pláč je pro většinu rodičů stále ještě znamením toho, že dítě je v pořádku. Odborníci však vědí, že pláč není bezpodmínečně nutný.

Porod je namáhavý a bolestný i pro dítě. Jakmile však vykoukne hlavička, mají matka i dítě to nejtěžší za sebou. Teď je důležité nového světoobčánka láskyplně přivítat ? beze spěchu, hluku a ostrého světla. I právě narozené děti se umějí usmívat. Kdo nebo co je však rozveselí, zůstává jejich tajemstvím.