Cítí-li matka pohyby dítěte ve svém těle, vytváří si k němu ještě pevnější
pouto. Děťátko nyní navazuje kontakt s okolním světem: kope, mává ručkama a vrtí
sebou.
Klepání z břicha Matky musejí čekat polovinu těhotenství, než můžou poprvé své děťátko
ucítit.
Od tohoto okamžiku už nikdy nenastane delší „přestávka ve vysílání“ – děťátko
rozvíjí svou vlastní „řeč“, jejímž prostřednictvím své mamince sděluje, co cítí
a jak se mu vede. Rozumět jeho způsobu vyjadřování není tak těžké. Je potřeba
jen dobře naslouchat, abychom jeho něžné signály dobře přijímali.
Děťátko, kde jsi? Abychom měli lepší představu o tom, jakou polohu dítě v břiše zaujímá,
můžeme se nyní pokusit ji nahmatat. To je většinou možné až po 28. týdnu. V té
době je už dítě tak velké, že se nemůže rychle přesunout do jiné polohy. Obvykle
jsou jeho záda tam, kde matka necítí žádné kopání. Pokud tedy vidí nebo cítí
jeho nožičky vepředu na břichu, jsou jeho záda rovnoběžná s její páteří.
Zhruba od 34. týdne se děťátko v matčině těle uvelebí hlavičkou dolů. Zaujme tak
přirozenou porodní polohu. Pokud se tak dítě nenatočí, mluví se v odborném
žargonu o „poloze koncem pánevním“. Mnoho takových dětí se však ještě do 37.
týdne do správné porodní polohy otočí.
Pokud se to však nestane, gynekolog a porodní asistentka si se ženou pohovoří o
tom, jaká opatření lze zkusit – vnější otočení, indický most. Při vnějším
otočení se gynekolog pokusí krátce před termínem porodu v porodnici dítě otočit
do správné polohy. Indický most: Pod vedením porodní asistentky nebo lékaře se
provádí cvičení, které dítěti (v 34.–36. týdnu) pomůže přesunout se do správné
polohy.
První nápovědou pro polohu děťátka je tvar břicha. Většina dětí leží v břiše
podélně. Pak má břicho tvar podlouhlého oválu. Zřídka se stává, že se děťátko
uvelebilo napříč – v tom případě má břicho odpovídající tvar. S trochou cviku je
v posledních měsících těhotenství možné děťátko zvenčí nahmatat. Nejlépe to jde,
když při tom žena uvolněně leží.
Uvedeme pár rad, jak můžete sama zjistit, jak právě děťátko leží: Zadeček má měkký a spíše zašpičatělý – jako by byl prodloužením nožiček.
Nachází se u děťátka o něco níže pod místem, kde nejčastěji kope do stěny
břicha. U dětí v normální porodní poloze lze tedy zadeček najít v horní části
břicha.
Zádíčka jsou obvykle tam, kde necítíte žádné pohyby. Položte obě ruce na své
břicho a pátrejte prsty po dlouhé, měkké části těla. Jednou rukou ucítíte
prstíčky děťátka – působí dojmem, jako by tam byli motýli. Pod druhou rukou je
naproti tomu klid – tam leží zádíčka. Ucítíte je většinou na pravé nebo levé
straně břicha. Některé děti nicméně také leží zády paralelně k páteři matky – u
jiných je to právě naopak.
Hlavička děťátka se nachází ve spodní oblasti břicha. Položte tam obě ruce.
Pohybujte jimi jemně sem a tam a ucítíte tvrdší ovál hlavičky. Můžete však v
dolní části břicha i jemně tlačit jednou rukou na břišní stěnu a také můžete
kulatý tvar hlavičky ucítit.
Ne každé matce se podaří polohu děťátka zjistit. Je to pochopitelné, protože
každé děťátko se uvelebí svým vlastním způsobem.
Pokud by chtěl pohyby dítěte ucítit otec, musí mít trochu trpělivosti. Děťátko
cítí i jeho něžnou náklonnost.
Určování polohy dítěte Pokaždé, když vás gynekolog nebo porodní asistentka vyšetřují, požádejte
je, aby vám ukázali, kde dítě právě leží. Dobře sledujte, jakým způsobem
odborníci polohu dítěte hledají. Sama však při hledání polohy dítěte na břicho
příliš netlačte. Co není příjemné vám, neshledá určitě příliš zábavným ani
děťátko – ačkoli je dělohou a plodovou vodou dobře chráněno.
Máte-li dojem, že děťátko leží stále ve stejné poloze, nemusí to znamenat nic
špatného. Je už jen moc velké na to, aby v omezeném prostoru provádělo
akrobatické kousky.
