Teprve v posledních třiceti letech se začala zvedat pomyslná opona odhalující život plodu. Celosvětový výzkum přinášel nové objevy o životě před narozením. Asociace prenatální psychologie sdružující lékaře, psychology a další odborníky zabývající se problematikou vývoje dětí a jejich vstupu na tento svět, zjistila, že nenarození a novorozenci potřebují ochranu proti ?necitlivé? vědě a jejím praktikám.
Výzkum ukazuje na nová fakta o vývoji dítěte. Poukazuje na jeho schopnosti a citlivost, kterou má od počátku své existence.
 
 
HMAT
Ukázalo se, že plod má vyvinut smysl hmatu. Reaguje na tlak, lehký dotek, teplotu, vnímá bolest. Nervový systém pracuje již od sedmi a půl týdne. Lehký dotek obličeje způsobí, že dítě odvrátí hlavu. Pozvolna se pak vyvíjí hmat v ostatních částech, v polovině těhotenství je rozšířen po celé kůži a sliznicích. A proto dotýkání se, hlazení a dokonce hra, kdy dítě přesouvá nožku z jednoho místa na druhé, jsou možné a prospěšné pro zdravý psychologický vývoj. Dítě se cítí být milováno a navazuje spojení s rodiči a sourozenci.


CHUŤ
Nenarozené děťátko dokáže rozeznat chuť. V sedmém týdnu těhotenství se dají pozorovat chuťové buňky, které dozrávají kolem 14. týdne. Fungují jako malé mikroprocesory shromažďující a integrující informace, které pak posílají do mozku.
Dítě neustále polyká. Pije a tráví 15-40 ml za hodinu. Jestliže nemůže normálně polykat, zůstává malé a podvyživené. Bylo dokázáno, že se dítě zašklebí a zpomalí pití, když je do vody vstříknuta hořká tekutina, a naopak zrychlí polykání, když je přidána sladká substance.

SLUCH
Naslouchání je další schopností, kterou je plod obdařen. Ve 20. týdnu je kochlea (hlemýžďovitá část ušního labyrintu) funkční a sluchový aparát se dá přirovnat k dospělému. Sluch plodu může být porušen nebo zničen vystavením frekvencím vyšším než 90 decibelů. V londýnské nemocnici pro matky zjistili, že čtyř až pětiměsíční nenarozené děti byly klidné při hudbě Vivaldiho a Mozarta, zatímco na rockovou hudbu reagovaly tak mocným kopáním, že matky skončily se zlomenými žebry. Těhotné ženy potvrzují, že plod sebou trhnul nebo kopnul při náhlém zvuku, jako je například zahoukání auta, dunění bubnu, při filmech plných střílení nebo i potlesku na koncertě. Tuto skutečnost zaznamenávají lékaři pomocí ultrazvuku.
Lidské hlasy a zvuky z vnějšího světa se mísí s hučením krve v artériích, které zásobují placentu a dělohu, a s tlukotem matčina srdce.
Dá se očekávat, že dítě vystavované nadměrnému hluku a děsu ze zvuků vně dělohy, si přinese na svět nervozitu.

ŘEČ
Ve Skandinávii objevili pomocí akustické technologie, že plod přijímá a registruje znaky řeči přenášené k němu od matky. Na obrázcích se ukázalo, že děťátka si ?cvičila? v amniotické tekutině ta neuromuskulární gesta, která jednou za pomoci vzduchu budou užívat k pláči a vokalizování. To dokazuje nejenom to, že dítě slyší, ale také, že již v prenatálním období je schopné se učit jazyku. Toto bylo zjištěno na extrémně předčasně narozených dětech, jejichž intonace pláče, rytmus a ostatní charakteristiky řeči byly shodné s matčinými. Tentýž tým skandinávských výzkumníků také poukázal na to, že novorozenci němých matek nepláčí, anebo jen divně. Usuzuje se, že jim chybí ony ?lekce? v lůně. Takové zjištění by mělo vést zdravé matky k tomu, aby se neuzavíraly do sebe, ale naopak, aby co nejvíce komunikovaly s okolím, protože z této komunikace se dítě učí.

UČENÍ
V poslední době také přibývá důkazů o schopnosti učit se v prenatálním věku. Jedním druhem učení je přivyknutí. Tak například bylo zjištěno, že pouze deset procent novorozenců, jejichž matky žily v blízkosti letiště, plakalo při startování letadel. Zato 50 procent novorozenců, kteří nebyli před porodem na takový hluk zvyklí, plakalo.
Schopnost učení se hudbě se prokazovalo na novorozencích, kteří slýchali matku zpívat určitou písničku. Testování po porodu potvrdilo, že tyto děti dávaly této písničce přednost, zatímco ostatní reagovaly stejně na všechny písničky. V Irsku skupinka dětí před porodem pravidelně naslouchala znělce v televizi. Po porodu se tyto děti vždycky ztišily, přestaly plakat a pozorně poslouchaly.

Zajímavé je také zjištění lékařů, že se plod snaží uhnout, anebo naopak zachytit jehlu, když byl prováděn test plodové vody. Ve Švédsku byly pozorovány u nenarozených dětí reakce v podobě poruch tepu srdce. Vzniká domněnka, že tyto děti reagovaly na invazi jehly do jejich osobního prostoru strachem a možné i šokem.
Emoce matky mají na dítě značný vliv. Psychologické faktory byly shledány ve spontánních porodech, při porodních komplikacích a porodních defektech. Ve studiích prováděných v Irsku zjistili, že stres matky během těhotenství může vést k vážným poruchám počínaje abnormálními končetinami až k narození mrtvého dítěte. I negativní přístup k těhotenství může vést k význačným fyziologickým abnormalitám.
Je velice diskutabilní, zda udržet život slabého novorozence za každou cenu bez ohledu na kvalitu. Nedonošené děti jsou díky vědě udrženy při životě v inkubátorech, kde jsou pod stálým fluorescentním světlem podrobovány bolestivým procedurám. Ačkoli některé děti, které vyjdou z této intenzivní péče, se zdají být normální, mortalita a pozdější handicapy jsou velké. Typické jsou kognitivní problémy jako mentální postižení, poruchy řeči, zraku, sluchu a neuromuskulární disfunkce. Nejčastěji dochází k poruchám učení a emocionálním problémům.

O placentě se věřívalo, že tvoří jakousi ochrannou bariéru proti vnějšímu světu. Dnes se ví, že je spíše přenosným orgánem. Co se děje v matce, děje se i v dítěti. Dítě nerozlučně spojené s matkou s ní prožívá radost i smutek, únavu i dostatek energie. Podílí se na její stravě, nemocech, kouření a jiných zlozvycích. Jestliže tančí, dítě ?tančí? s ní. Když cvičí, skáče, ?skáče? i dítě.
Na abnormalitách u dětí se mohou podílet svým spermatem i otcové, jestliže kouří, pijí alkoholické nápoje, větší množství kávy anebo jsou ve svém pracovním prostředí vystaveni otravným látkám, jako je olovo apod. Jsou-li oba rodiče vystaveni těmto látkám, následky jsou tragičtější. Dochází ke spontánním potratům, narození mrtvých dětí, různým deformacím nebo nízké porodní váze, která vede ke vzniku dalších zdravotních problémů.
Maminky by si měly být vědomy, že léky, které jsou bezpečné pro ně, mohou být nebezpečné pro jejich děťátko. Například streptomycin může mít na svědomí hluchotu, penicilin rozštěp patra, poruchy končetin, uklidňující a povzbuzující prášky mohou vést k srdečním poruchám.
V minulosti odborníci ujišťovali matky, že špatná výživa neporuší mozek jejich plodu a že mohou jíst, co chtějí. Studie z osmdesátých let zjistily opak. Špatná výživa matky může narušit všechny části mozku, který se pak vyvine menší a lehčí. Proto je třeba, aby budoucí matka jedla kvalitně a správně tak živila své dítě, které na ní závisí. Hlídat se musí také náchylnost některých matek k přejídání, která také znamená problémy pro utvářející se plod. Dítě, které má jednoho rodiče obézního, má 50 % riziko obezity. Oba obézní rodiče předají svému potomkovi 75 % pravděpodobnosti otylosti. Vyvinout se může dokonce i cukrovka a arterioskleróza.

Dalším ze zajímavých výzkumů je zjištění, že děti už v prenatálním věku mají sny. Ukázalo se to testováním předčasně narozených. Děti sní pravděpodobně o zážitcích v břiše matky a možná mají i sny, které je přenášejí do jiných realit, ale o tom se zatím nemáme možnost přesvědčit. Z výrazů obličeje, z pohybů, srdeční činnosti, změn dýchání a podobných projevů se dá snadno usoudit, že plod sní. Z obličejíčků se dá číst překvapení, údiv, nedůvěra či pobavení. Dítě zakňourá nebo se usmívá. Pohybuje nožkama, mění polohu těla. Dříve se tyto projevy považovaly za křeče. Dnes víme, že se jedná o vyjadřování pocitů.
 
NOVOROZENEC
Novorozenci mají jeden pro druhého více empatie a umí rozpoznat, co jejich vrstevníci pláčem vyjadřují. Výzkumníci pouštěli novorozencům nahrávky nářku zvířat, zvuky bez významu, pláč starších dětí, ale to vše zůstávalo bez odezvy. Srdceryvným pláčem se připojily pouze k pláči stejně starých dětí. Tyto studie ukazují, že cit k ?trpícím? soukmenovcům je vrozený.
Intimita mezi matkou a novorozencem je těžko vysvětlitelná, i když se dá snadno pozorovat. Děti, kterým je ukazována série velkých fotografií žen, rozpoznají svou maminku, i když ji ještě neviděly. Týdenní novorozenci s nelibostí reagují na mlčící matku, zakrývající si tvář maskou. Plivají, pijí méně, úzkostlivě se rozhlížejí a špatně spí. Studie dále ukázaly, že po dvou týdnech rozlišují pach matčina podpaží od pachu jiných žen.
Ignorování novorozenců vzdálených od matky může vyvolat reakce jako je protest a zoufalství, která biochemicky vede k poruchám, jako je hyperaktivita nebo naopak malá aktivita, panické stavy a deprese v dospělosti. Ovlivněn je také milostný a sexuální život, navazování vztahů a schopnost vést šťastný manželský život.

Z výsledků těchto studií posledních let vidíme, do jaké míry závisí zdravý vývin člověka na znalosti a odpovědnosti rodičů. Je jisté, že každý je takový, jak je ?stvořen? rodiči, a to jak geneticky, tedy vlivem minulých generací, tak výchovou. Vidíme, že o kvalitě člověka se rozhoduje už od početí a že život v lůně je psychologicky, fyzicky a fyziologicky důležitý právě tak jako léta raného dětství. A proto si musíme znovu a znovu připomínat, že máme povinnost dělat vše, abychom zabránili pěstování neuróz, psychóz, poruch osobnosti, násilí, drogové závislosti, alkoholismu a vší té duchovní bídy, která se v dnešním světě rozmáhá