Mnoho žen, svíjejících se před porodem bolestí na nemocničním lůžku si přálo,
aby otec dítěte alespoň trochu pocítil, co rodící žena musí při snaze přivést
jejich potomka na svět prožívá. Kupodivu, zhruba desetina mužů však porod
opravdu zažije... alespoň ve svých představách! Těhotenství se v jejich mysli
"vyvíjí" podobně jako u manželek.
A samozřejmě ve stejném čase. Autosugesce je mocná čarodějka.
Budoucího otce nejenže trápí migréna a ranní nevolnost, ale v ojedinělých
případech mu dokonce naroste bříško! Tento ne příliš častý jev nazývají lékaři
kuvádou. ( Z francouzského couver, což se dá volně přeložit také jako "ten,
který sedí na vejcích"). V moderní psychologii se pod tímto pojmem skrývají
příznaky těhotenství a porodní bolesti rovným dílem prožívané matkou i otcem.
Kuváda byl původně náboženský rituál. V den porodu se muž odebral do příbytku
sousedícího s manželčiným a tam se svíjel bolestmi stejně nebo nejlépe ještě
intenzivněji než rodička. Cílem bylo oklamat zlé duchy ohrožující při porodu
život ženy i dítěte a přilákat jejich zlobu touto rafinovanou fintou na sebe.
Tento zvyk se ujal ve starověku nejen ve Středomoří, letopisci táhnoucí s
Caesarovou armádou si ho všimli například na Korzice nebo na Rhodosu, ale
například i v Rusku a v jihovýchodní Asii.
Původně hrané představení však v průběhu staletí přerostlo v psychickou poruchu,
kterou trpí v různé míře projevů až desetina mužů! Neslouží však už k oklamání
duchů, nýbrž podle psychologů pravděpodobně souvisí s podvědomým pocitem
spoluzodpovědnosti za útrapy související s porodem a potřebou vzít jejich část
"na sebe". Ke kuvádě samozřejmě inklinují ve větší míře muži emotivně citliví a
psychicky labilní.
