Každý člověk by rád procitl tam, kde usnul. Ať dospělý, nebo dítě, u všech lidí
je to stejné. Je to vlastně docela pochopitelné. Před stavte si, že vy, jinak
zkušený, srdnatý člověk, usnete ve své posteli a probudíte se v letadle
Nebo usnete v autě na sedadle pro spolujezdce a procitnete v posteli (nemluvě o
obavě, že byste se mohli probudit v nemocniční posteli). Objeví-li se okolnosti,
které neočekáváte, a na které tedy nejste připraveni, vyburcuje vás to. Noční
můra! Děs! Co se děje? Kde to jsem?
Ke klidnému spánku potřebujete důvěrně známý polštář pod hlavou, nataženého
budíka na nočním stolku, určitým způsobem stažené žaluzie. Vidíte, že se přitom
jen v nepatrné míře jedná o pocity bezpečí, o důvěru a lásku v mezilidských
vztazích, o tělesnou blízkost. Jde spíš o věcnou jistotu.
(Nepodezřívejte mě, prosím, že si necením tělesné blízkosti. Naopak. Jsem
přesvědčená zastánkyně přirozeného porodu, roomingu- in, nošení dítěte na těle v
látkové kapse nebo popruzích a terapie pevného objetí, jejímž smyslem je řešit v
těsném tělesném kontaktu rozporuplné pocity a změnit je v lásku.) V životě
člověka však existují situace, kdy je věcná jistota důležitější než jistota v
mezilidských vztazích. Stojíte-li před rozviklaným žebříkem, je pro vás pevnost
jeho příček důležitější než váš nejbližší přítel, který by vás možná rád objal
nebo s vámi zapředl nějakou zajímavou diskusi. Byl by vám v této situaci spíš na
obtíž, znervózňoval by vás, nebo by vás dokonce ještě víc znejistil. Podobné
pořadí potřeb určuje i chování zvířat. Také zvíře nejdříve potřebuje jistotu
svého území, kde pobývá, než založí doupě nebo hnízdo a než se spáří.
Nejdříve zkoumá jistotu místa a označí svým sekretem hranice oblasti svého
pobytu, aby ho pomocí známého zápachu opět poznalo a vymezilo se vůči ostatním.
Úkryt je pro zvíře důležitější než potrava. Když se například hladová kočka
vrhne na kořist, okamžitě prchá, zaslechne-li psa. Důležitější než nasycení a
požitek z dobrého žrádla je úkryt, který, je-li to možné, poskytuje stále
stejné, už osvědčené podmínky – doupě určitého tvaru, tmu a ochranu před okolím.
Tato vnímatelná jistota má v sobě cosi prapůvodního a bezpodmínečného. Obsahuje
hlubokou základní hodnotu, na jejíž půdě se teprve může dařit vyšším hodnotám,
jako je bezpečí a láska. Aby člověk mohl usnout, potřebuje tedy svou bezpečnou
postel. A potřebuje také takzvané dobré svědomí a pocit, že ho netrápí žádné
starosti. V podstatě jde tedy opět o možnost spolehnout se, že po probuzení bude
všechno v obvyklém pořádku, jak má být.
Dítě si v noci nejlépe odpočine, usíná-li večer pravidelně vždycky ve stejnou
hodinu a na stejném místě a může-li se spolehnout, že se k němu ráno máma skloní
s láskyplným úsměvem a zaraduje se, že je její děťátko už vzhůru.
Zní to jako utopie? Ale ne, spánek dítěte nebyl nikdy velký problém. Toto
tvrzení ovšem platí jen pro zdravé děti. Horečkou a bolestmi sužované dítě svým
ustaraným rodičům vždycky dělalo z noci den.
Když
dítě nechce spát
